MŮJ ROK 2016

,,Chtělo by to se nějak odlišit, a tak napíšu absolutně mainstream článek...."

Čauky mňauky, motorky a taky skořicové rolky... 

#original #sombásník #poeziejezlo

V dnešním článku bych vám ráda shrnula můj rok 2016. Teda...trochu zasáhnu i do roku 2015, ale just a little bit. 

A popravdě, nebudou to jen sluníčka, kytičky a vůně čerstvě posekané trávy, ale bude to spíše trochu depka mood, takže pardon...

Začala bych teda listopadem a prosincem roku 2015, kdy mi absolutně ruplo v bedně a ženský ideál krásy pro mě představovala modelka kalhot v sinsay (dokonce vám sem hodím i obrázek:*)

= extrémně pohublé nohy, vystrčené lícní kosti, malý zadek, žádná prsa aaaa tak dále (pro chlapa absolutně ideální). Takže jsem makala na tom, abych svůj jídelníček za celý den smrskla do jednoho jídla, které mělo ideálně max 0 kJ, 0% tuku, 0% sacharidu a všeho. 

Co si budeme, celkem se mi to povedlo, a při mé výšce 168cm jsem dosáhla úžasných 47kg (*facepalm*)

-slíbená modelka... #chodícíreklamanahlad

Přesouváme se do období leden-květen, kdy jsem si (díkybohu) uvědomila, že je tady asi něco špatně a svůj příjem jsem začala navyšovat. Sice jsem pořád jedla žalostně málo, ale pořád to bylo více, než předtím + se ze mě stál totální asociál. Každý den po škole jsem přišla domů, přitáhla si svoji podložku a cca dvě hoďky jsem "drtila" své tělo vlastní váhou. Nechodila jsem ven, protože co kdybych musela sníst něco junk? (na místě bych chytila nějaký nervový záchvat - nepřeháním) Nebudu vám lhát, při absolutně minimálním množství kalorií a maximálním množství posilování a kardia, jsem byla krásně vyrýsovaná (ale za jakou cenu?) 

Zhruba od června do září jsem se pak potácela na velmi tenké hranici. Teplota na teploměru rostla a s ní i počet mých návštěv s kamarády. No a z toho, jak jsem asi tak 8 měsíců byla v kalorickém deficitu jsem byla jen krůček od "záchvatovitého přejídání se" (PPP o které se na základní škole učit asi nebudete). No a samozřejmě jsem přibrala (bravo). 

V tomto období jsem taky trpěla psychicky. Ono, když se to tak vezme, tak veškeré poruchy p. potravy, jsou spíše o psychice než o tom fyzičnu (je fyzično vůbec slovo?:D) 

Byla jsem prostě mimo, nesnášela své tělo, nesnášela jídlo, byla posedlá jídlem a byla posedlá mým nedokonalým tělem.

Dostáváme se k začátku školního roku! 

Paradoxně mi nástup školy pomohl. Škola má totiž nějaký řád, sedíte tam sice jak pecky a ruky vás samým psaním bolí, ale do ledničky si prostě odběhnout nemůžete. Dostala jsem se zpět do hry, kterou hraji do teď a pravděpodobně ji ještě nějaký ten pátek hrát budu. A jen tak mimochodem... je to #truelove

A jsem skoro na konci roku, protože od začátku září se snažím na všem makat. Jídelníček jsem si konečně udělala podle sebe, podle toho, co mi vyhovuje. Cvičím dostatečně, ale zároveň si neodpírám možnost být s kamarády. 

Co se psychiky týče, tak ta utrpěla za tento rok asi největší rány.

Lidé to většinou nevidí, protože na venek se každý snaží vypadat jakože má všechno na háku a jeho život je jedna velká #fairytale. Já jsem si letos prošla bolestivými chvilkami, depresemi, úzkostmi, probrečenými noci a vším možným. Všechno to bylo podmíněno tím, že jsem se snažila všem zavděčit a zapomínala jsem na tu nejdůležitější osobu... na MĚ. 

Říkejte si co chcete, ale ta nejdůležitější osoba ve vašem životě není vaše mamka, ani přítel, ale jste to vy:) 

Za poslední měsíc jsem na svojí psyché pracovala jak jsem mohla, začala přemýšlet pozitivně, hledat radosti v maličkostech všedního dne a především jsem se začala věnovat sobě (a taky té self-love, ale to by bylo zase na další článek)

A jaký byl váš rok 2016 po té stránce, kterou ostatní nevidí? 

Pozitivní? Negativní? Inspirativní? Napište mi do komentářů váš příběh:) ráda bych si je přečetla.

Kačenka