Dobrý večer!
Dneska mám chuť se trochu vypovídat a trochu pošpinit tu obecnou ideu neustálého štěstí.
Tím nemyslím, že vám budu vykládat, jak je optimistické myšlení škodlivé a naivní. Poslední dobou nastal takovej ten obrovskej bum kolem optimistického myšlení. Je sice super, že jsme se konečně přestali utápět v nekonečných depresích, snažíme se dosáhnout svých cílů a vůbec jsme se tak nějak otevřeli světu, ale mám pocit, že i toto má svoji stinnou stránku.
Když se totiž někdy totiž probudíte se špatnou náladou, nemáte chuť se s nikým bavit a najednou kolem sebe vidíte ty šťastné lidi, máte pocit, že váš život prostě nestojí za nic. (pardon, jestli někomu vadí vy.. samozřejmě to myslím jakože ze svých zkušeností :D ).
Jako třeba dneska.
Probudila jsem se s náladou pod psa. Nejraději bych se zachumlala do deky, vzala si kýbl arašídovýho másla a pobrečela bych si nad něčím sentimentálním. Každý normální člověk má takové dny, které zkrátka nejsou jen o kytičkách, jednorožcích a duze. V takové dny mi většinou nepomůže žádný optimisticky naladěný člověk. Jen to ve mně začne probouzet pocit, že nestojím za nic, nikoho nemám a moje nálada se prostě nemůže ani za nic zlepšit.
Nepřispívá tomu ani fakt, že občas trpím úzkostmi. Začnu se třást, je mi špatně a chytám nekontrolovatelné záchvaty vzteku a breku. V těchto chvílích je lepší mě obcházet velkým obloukem, jinak byste skončili s promočeným trikem a pokud byste u sebe náhodou měli kapesníky, tak si můžete být jisti, že bych vám je znárodnila.
No a když toto přijde v ten "osudný" týden ... to je teprv něco.
Fakt by mi bodla nějaká chata, na kterou bych se mohla čas od času odstěhovat a užít si samotu.
Mmmm...třeba chata v Alpách!:D
Zní to divně? Jsem divná? Možná, ale nejsem sama, tím jsem si jistá. Každý někdy potřebuje svoji samotu a klidně si i pobrečet.
Někdy se mi lidi diví, že jsem schopna se někam zavřít jen se sluchátkama a všechny tak nějak odsunout stranou. Je ale strašně příjemné moct se uzavřít do sebe, meditovat a jen tak lítat s hlavou v oblacích.
Pokud nemůžu meditovat, většinou mi pomáhá spánek.
Špatná nálada je něco jako bouřka uvnitř nás, protože nálady jsou takové to "počasí", a po každém dešti nebo bouřce přichází ta slibovaná duha, čerstvý vzduch a modrá obloha.
Když mám den blbec, tak se obyčejně těším do postele, jako kdybych týden nespala.
Druhý den jsem potom zase svěží, schopna řešit svoje denní problémy.
A co jsem chtěla tímto článkem říct?
Každý nemůže být šťastný a vysmátý 24/7, je naprosto v pořádku, že máte někdy špatnou náladu a nechcete se s nikým bavit. Jsme jen lidi, nejsme stroje, které naprogramujete na mood : happy jak dva grepy, a budeme fungovat do konce života s úsměvem od ucha k uchu.
Ano, je krásné, když si užíváme života, cítíme svobodu a štěstí, ale i ti nejveselejší lidé se někdy vyrovnávají s těžkostmi. To, že to nevidíme neznamená, že se to neděje:)
Úsměv!:) Alespoň pro mě...prosííím O:)
-Kačenka
Žádné komentáře:
Okomentovat